11.10. 2003 proběhla 1.sprintrally Sosnová. Dříve byl v okolí České Lípy organizován podobný podnik na který organizátoři navázaly. Pravděpodobně v rámci úsporných opatření se jel tento závod organizovaný také pro historická vozidla pouze jako sprint nikoliv jako evropské mistrovství. Osobně jsem tuto změnu velice přivýtal, pr
otože došlo ke zlevnění statovného o 5000 Kč. Již asi před měsícem jsem náhodou potkal v jedné zatáčce na Botcher rally kamaráda který dělal spolujezdce několik let a na otázku proč nejedu jsem odpověděl že se jedná o jakési chronické problémy se spolujezdci. Jeden má stach o peníze, druhý o sebe a z třetího se vyklube kretén. Auto jsem měl připravené, takže jsem dlouho neváhal a nabídku na účast při A.D. rally sosnová jsem přijal. Trať se velice podobala loňské a tak jsem byl velice potěšen, protože jsem si ji při před rokem pochvaloval. Při trénování tratí občas pršelo takže jsem byl taky spokojen. K žádné kuriozní situaci v tréningu nedošlo i když tomu tak mnohdy nebývá. Snad by se dala zmínit estráda na okruhu v sosnové kde pro průjezd rozbahněným úsekem šotoliny příště zvolím raději traktor ne Š 120. V místě křížení tratí na autodromu je nutné překonat velice strmé stoupání po mokrých dřevěných deskách na most naprosto bez možnosti nájezdu určitou rychlostí. Tady jsem čekal problémy ale překvapilo mě že žánné nebyly, zato zajímavý byl pohled na Ford focus zdolávající tohle stoupání doslova hlemýždí rychlostí s protáčejícími se koly a ječícím motorem a v jednom okamžiku před vrcholem to vypadalo že auto začne každou chvílí sjíždět dozadu. Technická přejímka se také kupodivu obešla bez zbytečných šoků. Celkem ostartovalo 15 historických automobilů, jenom ve třídě do 1300 ccm bylo pět aut (tři škodovky A2 a dva vozy VAZ 2101). Jako první RZ byl zvolen jeden okruh na autodromu. Smůla zde potkala Hned první historický vůz Ford escort na kterém praskla poloosa. Za normální situace by posádka pravděpodobně dojela do servisu, který byl v areálu autodromu jelikož vůz má samosvorný diferenciál ale v cestě byl pro Fordy zakletý dřevěný nadjezd který nebylo možno s jedním poháněným kolem překonat. Povrch RZ byl mokrý s vyházeným bahnem v zatáčkách, ale počasí bylo slunečné. Přesně tak jsem si to představoval. Po prvních dvou RZ jsme byly na 7. místě absolutně a na 2. ve třídě. Spolupráce se spolujezdcem byla bezvadná, protože přesně věděl co má kdy říct. Technika vozu pracovala také na 100%. V odpoledních hodinách však na oschlé trati začal smazávat náskok 20 sekun jeden ze žigulíků a po předposlední RZ na které jsem ještě zatáhl tak, že za obcí Heřmaničky to na výjezdu ze zatáčky odnesla jedna dopravní značka zůstalo pouze 5 sekund. Čekal nás však ještě zcela suchý okruh v sosnové který se jel dvakrát. Posádka vozu VAZ nasadila závodní gumy AVON proti mým sériovým michelinům. Byl jsem smířený se sesazením na třetí pozici, ale když jsem odstartoval na okruh tak jsem nasadil tempo a držel jsem to po cestě i krajema po trávě. V cíly již bylo znát že posádka sovětského stroje je značně otrávená jelikož jsem náskok ještě zvýšil o 9 sekund.Dovoluji si ještě přimět čtenáře ke srovnání celkových časů
a pořadí historických vozidel se soudobými vozy, protože došlo ke srovnání generačně rozdílné techniky za zcela shodných podmínek.